Prameny

Skladatelské dílo Antonína Dvořáka čítá bezmála dvě stě dokončených a dochovaných opusů, mezi nimiž dominují velké partitury orchestrální, vokálně instrumentální a operní, a představuje proto už z pouhého kvantitativního hlediska velice náročný editorský úkol. Pramenná základna, která toto dílo traduje, je obdobná jako u jiných srovnatelných dobových autorů, neboli je vcelku typická pro situaci druhé poloviny 19. století. Znamená to, že editoři souborného vydání mají k dispozici podstatnou část skladatelových notových autografů a řadu dobových opisů, stejně tak jako tištěná vydání skladeb, pořízená za Dvořákova života. K tomu přistupují četné nenotové (písemné) prameny, které se vztahují k textům vokálních, jevištních a programních děl, tzn. autografy, opisy a tištěná vydání příslušných básnických sbírek, činoherních dramat a libret. Poměrně bohatě je dochována také skladatelova korespondence, v níž lze nalézt řadu cenných údajů ke genezi a dataci jednotlivých děl, resp. k osudům příslušných notových pramenů.   Velkou výhodou je to, že se naprostá většina notových autografů dochovala ve Dvořákově pozůstalosti, která zůstala více než 75 let v držení skladatelových dědiců. Roku 1980 vykoupil tento autografní soubor nedozírné ceny tehdejší československý stát a předal jej do správy Národního muzea – Českého muzea hudby v Praze, čímž jej zároveň zpřístupnil širší badatelské a odborné veřejnosti. Několik dvořákovských notových autografů je uloženo v hudebním oddělení Národní knihovny v Praze. Jednotlivé položky se pak nacházejí v oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně, v archivu Pražské konzervatoře a archivu pěvecko-hudebního spolku Žerotín v Olomouci, v Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni, British Library a Royal College of Music v Londýně a v několika případech také v držení soukromých osob. Údaje o uložení Dvořákových autografů, reflektující stav z poloviny 80. let minulého století, přináší druhé vydání Thematického katalogu Jarmila Burghausera z roku 1996.   Exempláře dobových dvořákovských tisků, vycházejících od roku 1873 v pražských nakladatelstvích Em. Starý, E. Wetzler, A. V. a F. A. Urbánek a J. R. Vilímek a od roku 1878 v nakladatelstvích N. Simrock, Bote & Bock a Schlesinger v Berlíně, Breitkopf & Härtel, August Cranz a Friedrich Hofmeister v Lipsku, J. Hainauer ve Vratislavi a Novello, Ewer & Co. v Londýně ad., jsou doloženy v Národním muzeu, Národní knihovně, Městské knihovně a dalších pražských institucích a kromě toho v řadě knihoven a notových sbírek téměř po celé Evropě. Podstatná část dvořákovské korespondence, rozptýlené v mnoha veřejných i soukromých sbírkách téměř po celém světě, je dnes spolu s dalšími písemnými dokumenty ke skladatelově biografii shromážděna a zpřístupněna v desetisvazkové edici Milana Kuny a kol., vydané v Praze v letech 1987–2004.

Aktualizováno ( Středa, 03 prosinec 2008 )